Tento příspěvek byl napsán z poznámek Petra Vaďury v rámci semináře biblického vzdělávání a rozebírá téma homosexuality v kontextu biblických zmínek o ní.
Na úvod je si třeba uvědomit, co vlastně čteme, když čteme biblický text. Pisatelé psali to, co je reálné. Jde o kanonický text, uzavřený. Je inspirovaný Bohem. Biblický text nemá za cíl informovat, jak to bylo, ale má nás formovat. Je třeba se dívat na to, kdy text vznikal, na dobové pozadí daného textu. Většina biblických textů má jakési vodítko pro situaci, do které je text psán. Je třeba při studiu textu odhalit nejprve to, co platilo pro tehdejší čtenáře a co z toho je obecně platné (princip) i pro nás v době 21. století. Biblický text v sobě nutně nese odraz dobových poměrů na starověkém východě a v antickém světě. Dobovou situaci odráží mnohem více, než bychom čekali. V tomto duchu je třeba k ní přistupovat i při rozebírání etických otázek. Západní civilizace dnes (a ve druhé části 20. století víc než kdykoli předtím) objevuje hloubku lidství, to, co je člověk, to, že lidský život má váhu. Jde o prohlubování vědomí toho, co je to lidskost. Např. právní rovnost (dnes je dále postavení muže a ženy mnohem lepší, než v době, kdy byla psána Bible). Svět se dnes dostal do vnímání lidství dále. Biblické texty byly tvořeny v době, kdy postavení ženy a dětí bylo diametrálně odlišné od toho, co známe dnes my v Evropě. Jako příklad rozdílného postavení žen a mužů dnes uveďme například text z 1. listu Timoteova 2,11-15: „učit ženě nedovoluji, nemá mít moc nad mužem“. Proč by neměly ženy učit? Je to vysvětlení i teologicky–„může za to (uvedení hříchu v ráji) žena“. Jen proto, že vzala ovoce. No tak co ženě zbývá? Rodit děti a být matkou. Pisatel Timoteovi měl nějaký důvod – udržení klidu, aby se ženy nevzbouřily“. Při exegetickém pohledu zjistíme, že to je účelový text. Pisatel listu, apoštol Pavel věděl, že žena a muž si jsou před Bohem rovni, ale vzhledem k tehdejším dobovým poměrům píše ve svých listech to, co píše, aby tehdejší církev příliš nevybočila ze společnosti a za to by mohla být i zničena. Je třeba se na biblický text podívat se selským rozumem. Příklady ze starověku – dnes již neakceptovatelné: Leviticus 20,10 (cizoložník i cizoložnice musí zemřít) – nelegitimita potomstva (díky patriarchální a rodové společnosti). Dnes již v Evropě patriarchální společnost dávno nemáme. Dále rozdíly v sexualitě žen a mužů ve starozákonní době – muž mohl spát s kýmkoli, jen ne s vdanou ženou, žena jen se svým mužem (nerovnost). Apoštol Pavel v Novém zákoně do toho vnáší jen to, že nesměl mít prostitutku. Další biblické texty, které dnes již automaticky nepřejímáme, neboť jsme došli v poznání
lidství dále: Deuteronomium 22,22-24-zasnoubená panna–dnes to to ve společnosti již neplatí; Exodus 21,23-24–oko za oko, život za život. Dnes máme jiné zákony; Deuteronomium 23,20 –svému bratru nebudeš půjčovat na úrok. Dnes by se bez půjčování na úrok zhroutila civilizace; Leviticus 13-14–malomocenství (čisté x nečisté)– dnes nevnímáme nemoc jako kultickou nečistotu; Jozue 6,21–popis toho, jak se nakládá s nepřáteli (vyvraždění dobytka, žen, dětí) – tehdy konkurenční svět, dnes bychom takové jednání odsoudili; Desatero v Detutoronomiu 5–při pozorném čtení vidíme že desatero je formulováno jen; pro muže (vládce rodu), ani pro otroky, ani pro děti. Pro muže, který byl svobodný, plnoprávný, majitele pozemků, farmy – který má rodinu, staré rodiče, děti. Velmi úzké vymezení. A z toho dělat zákon evropské kultury? Původně se jednalo o malý, ale zásadní segment společnosti.
Něco z biblického textu chceme číst doslovně a něco ne doslovně. Proč text chceme číst, jak ho chceme číst a k čemu ho chceme číst? Protože chceme mít v ruce nějaký soubor příkazů a zákazů, který stejně přepíšeme? Ve světle výše uvedeného se podívejme na etickou otázku homosexuality.
HOMOSEXUALITA
Jan 16,33: „Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“
Mnoho slavných malířů, hudebníků intelektuálů byli homosexuálové. Homosexuálové byli v minulosti jednou z nejvíce pronásledovaných skupin. Dlouhou dobu smrt, pak vězení. I v sekulární společnosti to trvalo nejdéle. Až v 70. letech 20. století v Americe (film Milk) se začalo prosazovat právo normálně žít. Homosexuální lobby vytvořili křesťané (byli až tak proti, že vyburcovali homosexuály v akci). Nejlepší je osobní zkušenost s homosexuálem. Je evidentní, že ti, kdo se přímo z homosexuálem nesetkali, ho nejvíce odsuzují. Kniha k tématu: Co vlastně říká Bible o homosexualitě? Autor: Daniel A. Helminiak
Jak definovat homosexualitu? Homosexuál preferuje osoby stejného pohlaví, důsledkem je vytvoření hlubokého láskyplného vztahu k osobě stejného pohlaví. Je v kategorii estetické, emocionální a erotické. Jde zde o VZTAH. V Bibli se o tomto člověku (mající homosexuální VZTAH) nepíše a neřeší se to v ní.
Když mluvíme o homosexualitě, tak si představujeme homogenitální projevy (jak spí muž s mužem) – JEN POHLAVNÍ STYK– o tomhle Bible píše, ale jen okrajově a je třeba obezřetně sledovat kontext. Než se podíváme na konkrétní biblické texty o homosexualitě ve smyslu pohlavního styku, připomeňme si hlavní historické přístupy k homosexualitě (tzn., kdy se praktikovala):
a) znásilnění cizinců a nepřátel – zbavení lidství, udělání z muže ženy, i jeho božstvo tím bylo poníženo. Toto se dělá ve vězení – vzniká hierarchie. Vzniká z něho služka nebo otrok. Toto se také děje ve válce (znásilňování). Nejedná se o projev homosexuality, je to věc mocenská.
b) homogenitální praktiky náboženského původu – souvisí s kultem plodnosti v pohanských náboženstvích
c) projev dekadentního hedonismu – lidé už neví, co „roupama“ dělat, např. v
císařském Říme. Orgie každého s každým.
d) patronátní vztah mezi muži a jinochy – např. ve Spartě, dospívající muži ve vztahu k dospělému, který mu předával jak zkušenosti, tak emocionálně a fyzicky, žili odděleně od žen. Když jsou citové vazby, bojují urputněji za svého „miláčka“.
Co tedy biblické texty a homosexualita? Dva příběhy, ve kterých je hrozba sexuálního násilí mužů vůči mužům. Sodoma (Genesis 19) a Soudců 19 (Gibeóňané) – zde jde o ponížení a znemožnění cizinců a nepřátel. V knize Soudců jim dá ženu a nejde o homosexualitu. I Lot chce vydat dcery, protože zákon pohostinnosti je nad ochranou dcer. Tyto texty tedy nesouvisí s homosexualitou. Příběhy, kde leží muž s mužem (texty číst v souvislosti): Leviticus 18 a 19 (sexualita); Leviticus 18,6-18 – ochrana před incestem (který byl např. v Egyptě, odkud vyšli Izraelci, běžný); Leviticus 18,19-30–čím je to motivováno, že se nemají tak chovat. Vyčlenit z běžného způsobu života okolních národů; Leviticus 19 – další řada různých nařízení. Obrovský civilizační pokrok, zvláště v ochraně chudých, hendikepovaných, hluboké odhalení důstojnosti člověka. Pak ve stejném textu i absurdní zákazy (šaty z dvojí látky) – nerozumíme tomu, proč to tam je. Je to opět reakce na dobové poměry. Nesmí se míchat látky – pravděpodobně kultický vliv, nebo se prostě vymezit proti okolním národům. Texty vydané v rámci zákona vytváří určitou výlučnost Izraele, projevující se různými znaky, mj. vnáší požadavky do sexuálního života. Nelze říct, že v rámci zákoníku je něco důležitějšího nebo méně důležité.
My si ale už vybíráme, co brát vážně a co platí a co už neplatí. Kritéria výběru souhlasí s tím, jak chápeme dnes lidskost. Př. šabat (sobota) – nedodržuje se a nikomu to nevadí. Jíst vepřové je ohavnost – je to na stejné rovině jako když spí muž s mužem. Argumentujeme pak tímto textem, když chceme vystupovat proti homosexualitě? To je minimálně nepoctivé. Otázka zní: Je homogenitální VZTAH (nikoliv pohlavní styk) hřích a je to hřích i teď? Asi nejčastější biblický text, se kterým se operuje v otázce homosexuality je z listu Římanům 1. kapitoly: Římanům 1,16 – 32. Text je o lidech, kteří poznali Boha, ale nevzdali mu čet, klaní se modlám a Bůh je vydal napospas jejich vášním. Není to o homosexualitě. Píše se tu o tom, kam vede bezbožnost – k rozvrácení společnosti (tehdy Římské říše – neměli morálku, neměli zákon lásky, hodnotový systém). Katalogy hříchu najdeme i v 1. Timoteově 1,6-9 nebo 1. Korintským 6,1-11. V kontextu homosexuality – řecky „malakoi“ – prostitut, dnes gigolo (mužský prostitut), arsenokoitai – muž ležící, muž spící, muž pronikající (zvrhlík); jde pravděpodobnosti o zvrhlé věci, nikoliv o láskyplný vztah. Nemluví o homosexualitě jako láskyplném vztahu. Nový zákon přináší posun. Ve starém zákoně je sexualita prostředek k plození dětí, k přežití rodu. Sexualita v Novém Zákoně je zasazena do kontextu lásky, vztahu, muže a ženy. 1 Korintsým 7,2-5 – muž nemá své tělo pro sebe, ale pro ženu. Víc je dávat, než brát. Toto ve Starém Zákoně není, činit ženu šťastnou. Efezským 5,21nn–vzájemná poddanost, tak jako Kristus a církev. Je to celkem daleko od každodenního života(obraz církve), v běžném životě jde o tu vzájemnost. Homosexualita– co když pociťuje náklonnost muže k muži – aby se vyvaroval smilstva, má mít 1 muže? Každopádně je rozdíl mezi láskyplným vztahem a pouhým genitálním aktem. Bible odsuzuje smilstvo. Jak přistupovat k homosexuálním lidem?
1. bezpodmínečné přijetí–nehodnotit a neodsuzovat, nedávat do kategorie dobré x špatné, je to člověk, jeho identita není v jeho sexuální orientaci.
2. jakým právem přemýšlíme, jak realizuje sexualitu někdo jiný? Do toho nám vůbec nic není.
3. nabídnout pastorační pomoc – ten člověk je vystaven mnohem většímu emocionálního tlaku, a církev je homofobní prostředí, ale nikdo nemá sílu odejít, protože by ho církev odmítla – umožnit mu pastorační pomoc, potřebuje někoho, komu to může říct, součást křesťanské zvěsti je být druhému bližním.
4. poskytnout zázemí – měli bychom k těmto lidem stejně jako ostatním, aby žili naplněný, plnohodnotný život – poskytnout zázemí a pokud se rozhodne pro partnerství, neodrazovat je od toho, pokud by jinak žil nevázaně. Akceptovat člověka, který žije s jedním partnerem. Největšími nepřáteli homosexuálů jsou lide s nacistickou orientací a žel i církev. To je smutné, že právě církev takto (mnohdy úplně bez rozmyslu a čtení Písma v kontextu) brojí proti homosexuálům, ale ostatní „hříšné“ jednání mlčky přehlíží či akceptuje – jen si dobře přečtěte seznam v Římanům 1– spaní muže s mužem je postavenou na STEJNOU rovinu jako neposlouchání rodičů aj.
Nebráníme jako církev těmto lidem v přístupu k Bohu? Nic není jednoduché, život není jednoduchý. Je homosexualita nemoc? Většina odborníků se přiklání k tomu, že existují vrozené sklony. Ale geneticky se to nenašlo. Ve většině mužů je nějaká „možnost“ homosexuality. Spíše to není získané. Uzdravení nebo potlačení? Nejde (nebo jen velmi těžce a málokterý kritik homosexuality, zvláště z církve, zná takové případy) dohledat lidi, kteří by skutečně byli uzdraveni. I homosexuálové mají bohatství, kterým mohou být požehnáním pro druhé. A Pán Bůh si je používá, možná víc než nás. Křesťanská ideologie (postavená na verších vytržených z kontextu a naprosté pominutí dobových souvislostí) zabraňuje lásce. To je hezky vidět ve filmu Modlitba pro Bobbyho. Více zničí tvrdý fundamentalismus než prostředí o něco liberálnější, ale zato láskyplné. Tam, kde jsou schopni přijmout homosexuály, je to znakem pravého
křesťanského společenství. K uvažování o homosexualitě je možno shlédnout i film
„Víkend“. Závěrem jen malá poznámka, že homosexuální vztah jistě není to, co Bůh plánoval, tím je jednoznačně vztah muže a ženy v manželství (viz Genesis 1. a 2. kapitola). S příchodem hříchu a odklonu od Božích plánů však přichází řada problematických situací, životě se stává těžší, komplikovanější a zkrátka i problematika homosexuality zde je a nelze ji jednoduše odsoudit, resp. nelze jednoduše soudit lidi, kteří nemají většinovou sexuální orientaci. Mohlo se to stát i nám.. Kristus přijímá všechny lidi, milosrdenství je nad tvrdost zákona.