Peníze a bohatství hýbou tímto světem. Ať chceme, nebo ne. Jsou státy, kde si za peníze lze obstarat téměř vše, a to zcela nelegální cestou. Říká se tomu korupce. Není se čemu divit, protože země je prostředím, kde vládne ten Zlý. Asi máte jasno v tom, že peníze samy o sobě nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou neutrální. To, o co jde, je náš vztah k penězům. Bible o penězích, bohatství, majetku mluví častěji než o víře, lásce, naději. Proč asi? Pán Bůh věděl, co peníze dokáží, jaký vliv na lidi a mezilidské vztahy mají. Český národ je mj. typický tím, že si neustále na něco stěžuje (musím přiznat, že je to často i můj problém). Stěžujeme si na politiku, na práci, na souseda, na zprávy, i na to počasí. Taky rádi závidíme a většinou to není moudrost, všeobecný přehled, ochota pomáhat, ale jsou to věci související s penězi a majetkem. Velmi často si lidé stěžují, že (zrovna oni) mají menší plat než jejich okolí. Již ne tak často chtějí vidět, kolik práce a úsilí za tím stojí, nehledě na to, že není všecko zlato, co se třpytí. Je jaksi přirozené, že máme tendenci své bohatství, svůj příjem a majetek porovnávat – nečekaně – s lidmi ještě bohatšími.

Na bohatství, věci týkající se peněz, se (zpravidla) nedíváme v dostatečně širokém kontextu. Pokud se však na věci začneme dívat podobně jako Pán Bůh, jelikož on vnímá celý svět, celé lidstvo, komplexně, pak možná zjistíme, že nejsme zas tak chudí, jak si myslíme. Na internetu jsem narazil na velmi zajímavou stránku týkající se srovnání platů lidí na celé zeměkouli. Podívat se můžete na webovou stránku GLOBALRICHLIST. Stačí zadat zemi, ve které žijete a váš celoroční hrubý příjem (neboť i daně jsou vašim příjmem, ze kterých platíte nějaké babičce důchod, dítěti školné, všem silnice apod.) a objeví se srovnání, jak na tom jste v celosvětovém měřítku. Většina z vás, kdo čtete tento článek, se budete pohybovat v horních 15 % světové populace. Jistě, můžete namítnout, že u nás je všecko dražší než někde v subsaharské Africe, ale na druhou stranu je také extrémní rozdíl již v základních životních podmínkách, které nám stát dokáže zajistit (za vyšší cenu také vyšší standart).

Jsme v tomto věku (pozemském) bohatí! Proto i verše z 1. Timoteovi 6,17-18 platí i pro nás v České republice: „Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní.“ Dříve jsem měl za to, že tato slova platí jen pro bohaté podnikatele a lidi, jejichž plat násobně překračuje medián českých mezd (ten je mimochodem v současné době v ČR asi 25 000 Kč hrubého a znamená, že polovina pracujících bere méně a polovina více). V kontextu celosvětové populace však jsme (drtivá většina z nás) „bohatí v tomto věku“. Kdysi mi přišel jeden email s následující textem: „Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele spíše zdráv než nemocen, jsi šťastnější než 1 milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne. Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamělost ve vězení, agónii týraných nebo hlad, pak jsi šťastnější než 500 milionů lidí našeho světa. Jestliže můžeš vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že budeš zatčen nebo zabit, jsi šťastnější než 3 miliardy lidí na Zemi. Jestliže máš jídlo v ledničce, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a svou postel, jsi bohatší než 75% obyvatel tohoto světa. Jestliže máš konto v bance, nějaké peníze v peněžence a hromádku drobných v krabičce, patříš k 8 % blahobytných lidí na světě.“ Přiznám se, že zmíněná čísla jsem neověřoval, ale myslím, že to nebude zas tak daleko od pravdy. Žijeme v té části světa, kde peníze, více než jinde, vládnou světu. V reklamách, kde se točí miliardy a kde nám slibují, že nám auto přinese svobodu, léky zdraví, dům šťastnou rodinu aj., je při pozorném zkoumání patrná jedna věc – za materiální věc (peníze) je slibováno něco nemateriálního. To však v praxi nefunguje. Skupina Chinaski v jedné ze svých písní zpívá „ty nejlepší věci jsou zadarmo“.

Abyste mne dobře pochopili, nebrojím zde proti majetku, penězům – ty v naší kultuře potřebujeme a samy o sobě jsou neutrální, chci však poukázat na jejich omezené možnosti a důsledky, když se peníze stanou tím, za čím se honíme. Když se dostaneme do situace, kdy hledíme smrti do tváře, najednou moc peněz ztrácí sílu. Na druhou stranu, byli bychom pokrytečtí, kdybychom nevnímali život s dostatkem peněz v mnoha ohledech jako jednodušší. Vyjádřil to i pisatel knihy Kazatel: „K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno.“ (Kazatel 10, 19). No, ne úplně všechno, ale dost věcí. To, že jsme bohatí, naznačuje i skutečnost, že ani nevíme, kolik právě teď máme peněz (na účtech, v peněžence). Člověk, který je skutečně (materiálně) chudý, ten přesně ví, kolik peněz má. Kdo má peněz více, zpravidla nezná jejich celkovou sumu. Otestujte se sami. Kdo z vás přesně ví (aniž byste se podívali), kolik právě teď má v peněžence (nebo na kartě) peněz? Nepotřebujeme to vědět, protože prostě ty peníze máme, víme, že něco tam vždycky je a nějaké koruny neřešíme.

Slovo apoštola Pavla v listu Timoteovi poukazuje na tři klíčové věci. Za prvé vše, co máme (i z hlediska materiálního bohatství) máme od Pána Boha. Je to dar. Kterému můžeme „pomoci“ a rozvinout jej, pokud jsme pracovití a moudří. Za druhé bohatství je nejisté a je pošetilé se na něj spoléhat. Máme doufat v toho, kdo bohatství dává, nikoli v bohatství samotné. Lidé, kteří pamatují měnovou „reformu“ v roce 1953, kdy většina populace přišla den ze dne o své úspory, jistě dobře vědí, o čem je tu řeč. Za třetí se máme vyznačovat štědrostí, dobročinností a dobrými skutky. A to i tehdy, když nemáme na výplatních páskách šesticiferné sumy. Možností být štědrý je bezpočet. Už Ježíš kdysi řekl, že chudé budeme mít vždy kolem sebe. V naší zemi (snad až na pár výjimek) jsme, ve srovnání s miliardami lidí na celé planetě, bohatí. Na toto bohatství však nemáme spoléhat, ale má se stát prostředkem k tomu, abychom byli štědří, dobročinní a vynikali v dobrých skutcích. Každý z nás. Pokud toužíme po větším a větším bohatství, naše touha nebude nikdy ukojena a vždy bude prostor pro stěžování si, či závist. Jeden průzkum zjišťoval, kdy by byl člověk spokojen se svou (ideální) výplatou. Ten, kdo měl 20 000 Kč, uvedl, že by mu určitě stačilo 40 000 Kč a byl by naprosto spokojen. Ten, kdo měl 40 000 Kč, by jako ideál viděl 80 000 Kč, ten, kdo vydělával 100 000 Kč, by si ideálně představoval 200 000 Kč. S jídlem roste chuť.

V Bibli máme jeden recept, jež hovoří o bohatství, na který může dosáhnout úplně každý: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.“ (1. Timoteovi 6,6). Bůh nám v současné době v naší republice skutečně dopřává nadstandartní podmínky pro život, a i když je často ztrácíme ze zřetele (západní média většinou mlčí o tisících dětí v Africe, kteří denně umírají hladem, o milionech křesťanů, kteří jsou perzekuováni pro svou víru aj.), tak je tomu tak! Bude to pro nás impulsem k tomu, abychom jako bohatí lidé tohoto věku, byli štědří a dobročinní a moudře nakládali s poklady, které nám nebeský Otec svěřil?