Nejprve si musíme připomenout, jak doba zásadně ovlivnila chápání a důsledky rozvodu. Rozvod dnes a před 2000 lety – když tehdy tehdy muž vyhnal ženu, ztratila oporu, neměla kde bydlet, pokud neměla rodinu. Postupně se z ní stala bezdomovkyně a prostitutka. Je to zničení života ženy. Dnes tomu je zásadně jinak. Žena má stejná práva jako muž a rozvodem rozhodně není vyčleněna ze společnosti.

Tento text byl určen především pro Židy věřícího v Krista jako Mesiáše, kteří praktikovali židovství, ale právě teď se s židovstvím rozešli, načež byli vyhnáni ze synagog. Tito lidé řeší otázku – kdo jsme, kam patříme? Jsme Židé, když nás vyhnali? Co pro nás platí a neplatí. Pak tam byli pohani – co s nimi? Patříme k sobě (k Židům vyhnaným ze synagog)? Markovy texty zpracovává Matouš po svém a vtiskuje jim svůj záměr, ale evangelista Marek tyto záměry nemá. Matouš má blahoslavenství s eschatologickým nábojem. Lukáš podává blahoslavenství v sociálním rozměru (doba Římská říše). Netušíme, co říkal historický Ježíš. Je to Matoušův Ježíš, není to stenografický záznam. Matouš odpovídá na otázky co s tím židovským dědictvím – otázka zbožnosti a zákonu. Zákon v literárním znění není to podstatné, podstatná je intence toho přikázání. Hřích není jen to, co dělám, ale i to, co je ve mně. Hlubší intence zákona. Když jsme poctiví, tak z toho získat spravedlnost nejde. Matouš 5,31 – tím, že uplatní nárok propustit, uvedeš ji nebo i jeho do cizoložství. Podstatné není dodržovat literu zákona, ale milosrdenství (Matouš 5,43-47 – být dokonalí jako Bůh v milosrdenství!!). V konání dobra nebudeme omezováni našimi city. Toho se týkal i problém rozluky – máš právo ji (ženu) propustit, ale jestli je v tobě milosrdenství, tak to neuděláš, protože ji zničíš.

Matouš 19,1-9 – farizeové ho pokoušeli. Jim nešlo o to, zjistit, jak to je s rozvodem – měli špatné motivy. Z jakého důvodu je možno propustit manželku? Ježíš odpovídá stvořitelským hymnem. První zpráva o stvoření – postavení muže a ženy je neutrální (Genesis 1). Hned na to cituje druhou zprávu o stvoření (Genesis 2) – Ježíš cituje: Proto opustí muž otce i matku a přilne ke své manželce, takže již nejsou dva, ale jeden. Muž a žena jsou komplementární. Spojil je Bůh. To stojí nad chápáním patriarchální společnosti. Ježíš vytáhl z toho textu ta slova (myšlenky), která jsou univerzální. Pokud se člověk rozvede, tak se vlastně „rozpadl“ sám. Farizeové oponují: A co tzv. rozlukový lístek. Ježíš dodává –pro tvrdost vašeho srdce, Bůh to tak nechtěl, ale vy lidé jste takoví. Prvek komplementarity je nad tím sociálním. Ty dva lidi spojil Bůh – obecný princip, který ustanovil Bůh. Nezáleží na konkrétní podobě manželství. Vy jste řekli ano, On vás spojil. Tento text je o tom spojení. Dnes řešíme, zda to my můžeme rozpojit, nebo ne? Bůh vzal naše ano (ano snoubenců) vážně. S uzavřením manželství se zavazujeme nést si i následky. Tam, kde je to peklo, tak se rozveďte, ale ptali jste se před vstupem do manželství Boha, zda On ho chce spojit? Důležité je ptát se upřímně – chceš nás spojit ty, Bože? Pán Bůh může říct i ne. Neměli bychom používat Bibli jako klacek proti těm, kteří se rozvedli. Měli bychom se oprostit od ideologických měřítek. Hledejme v modlitbě Boží srdce. Pak nám dojde, že i ten tvrdý zákon (rozluky, rozvodu) musí podléhat zákonu lásky. Pokud budeme uplatňovat zákon lásky, pak jednak nebudeme dávat příležitost rozvodu, a pokud už k němu dojde (zvlášť, když život byl evidentní peklo), pak takové lidi (co si prošli bolestnou zkušeností rozvodu) budeme přijímat a oni budou moci vnímat křesťanskou tvář lásky.